Ve dnech 25.–26. září v pražském hotelu Grandior proběhla dvoudenní konference Zdravotnictví 2026. Během druhého dne konference se diskutovala témata týkajíc se lékárenství a lékové politiky, dlouhodobé péče a pohled nemocnic na návrh úhrad pro rok 2026.
Diskusní panel Lékárenství a léková politika
Lékárny jako záchranná síť primární péče a prevence
V českém zdravotnictví nabývají lékárny většího významu jakožto místa pro výdej léků a klíčové body pro prevenci. „Výzkum think tanku Ministr zdraví ukázal, že lidé lékárníkům důvěřují a že podporují rozšíření jejich kompetencí,“ uvedl na začátku prvního diskusního bloku moderátor Mgr. Filip Vrubel, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem.
Dalšími diskutujícími byli PharmDr. Petr Fifka, poslanec PSP ČR, MUDr. Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů, Mgr. Aleš Krebs, Ph.D., prezident České lékárnické komory, MUDr. Petr Smejkal, člen správní rady Ministr zdraví, hlavní epidemiolog IKEM a člen poradní skupiny MeSES, prof. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph.D., vedoucí lékař Diabetologického centra III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, předseda České diabetologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, MUDr. Jan Přáda, viceprezident ČLK, výkonný sekretář vědecké rady, Mgr. Irena Storová, MHA, výkonná ředitelka Asociace provozovatelů lékárenských sítí, European Federation of Pharmacy Chains, a Mgr. Venuše Škampová, ředitelka odboru zdravotní péče MZ ČR.
Lékárny totiž představují pro pacienty první místo kontaktu s péčí. „Do lékárny jde v případě obtíží 54 procent lidí, k lékaři 19 procent a nikam nejde 18 procent a jinam jde 9 procent lidí,” upřesnil MUDr. Petr Smejkal, člen správní rady Ministr zdraví, hlavní epidemiolog IKEM a člen poradní skupiny MeSES. Jen pro příklad – v Česku je proočkovanost rizikových skupin na chřipku jen 25 procent, kdežto v Řecku je to 75 procent a cíl WHO 80 procent. Ačkoli má model rozšiřování kompetencí lékárníků v oblasti prevence potenciál, naráží na překážky.
„Souhlasil bych s rozšířením kompetencí, bude-li tomu předcházet změna vzdělání a odpovědnosti,“ upozornil MUDr. Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů. Aby lékárny rozšířily své služby, potřebují investice do modernizace a školení. „Zde může být limitující i definice zákona o zdravotních službách. Úprava je ale relativně jednoduchá, pokud dojde ke konsensu,“ komentovala Mgr. Venuše Škampová, ředitelka odboru zdravotní péče MZ ČR.
Panelisté se shodli, že je třeba nastavit standardy poskytování služeb, definovat kompetence lékárníků v rámci úkolů, jako je očkování nebo prevence, a stanovit časový rámec těchto změn.
Role farmaceutického průmyslu pro zdravotnický systém i českou ekonomiku
Ve druhém diskusním bloku panelisté MUDr. Tomáš Boráň, ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv, Mgr. Petr Davídek, ředitel odboru léčiv a zdravotnických prostředků na Ministerstvu zdravotnictví ČR, doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D., člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace, Jan Kavalírek, náměstek ministra Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, MUDr. Pavel Sedláček, předseda představenstva Asociace inovativního farmaceutického průmyslu a country manager Pfizer, PharmDr. Jiří Stránský, Business Director Pharma Sprinx, Mgr. Filip Vrubel, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem, hovořili o tom, že farmaceutický průmysl hraje klíčovou roli v oblasti zdravotní péče, ale i v národním hospodářství.
Farmaceutický průmysl zajišťuje výrobu léků, přispívá k ekonomickému růstu, vytváří pracovní místa a přináší inovace. „Vývoj a výroba kvalitních léčiv mohou pomoci české ekonomice,” řekla na úvod moderátorka panelu Mgr. Irena Storová, výkonná ředitelka Asociace poskytovatelů lékárenských sítí.
Dříve farmacie neměla takovou meziresortní podporu, ale to se nově začalo měnit. „Sdílíme vizi Česka, jakožto moderní, digitalizované, technologicky vyspělé země, a tento segment průmyslu nám do toho zapadá,” řekl Jan Kavalírek.
Následně se debata stočila k inovacím a regulacím. U nových léků se například řeší otázka rychlého vstupu na trh, zesílení tlaku na personalizaci medicíny, dále se řeší genové terapie, legislativa týkající se lidských tkání a buněk a léčba založená na editaci genomu. Inovativní farmaceutický průmysl má podle diskutujících velkou přidanou hodnotu a zaslouží si investice peněz i času. „Jedna investovaná koruna vygeneruje 2,3 koruny, což je jeden z nejvyšších multiplikátorů ze všech průmyslů,“ řekl MUDr. Pavel Sedláček. Dále vytváří pracovní místa a díky vývoji a výrobě léků zvyšuje konkurenceschopnost Česka. „Máme tisíce lidí zaměstnaných ve výrobním farmaceutickém průmyslu. Jsme inovátory a technologicky i produktově konkurenceschopní,” dodal Mgr. Filip Vrubel.
V závěru panelu zaznělo volání po zvýšení dostupnosti léčiv a vytváření zásob. „Já bych byl rád, aby se Evropa nestřílela do vlastní nohy, co se týká regulací,“ glosoval ještě MUDr. Tomáš Boráň.
Diskusní panel Dlouhodobá péče
Diskusi, která se věnovala změnám v dlouhodobé péči a vizi dalšího rozvoje, moderoval Ing. Jiří Horecký, Ph.D., prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR a Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. Diskutovali Mgr. Ivan Černovský, ředitel divize ALZHEIMER HOME, Penta Hospitals, prof. MUDr. Ing. Petr Fiala, místopředseda a ekonomický expert Asociace českých a moravských nemocnic, Mgr. Petr Hanuš, ředitel odborných sekcí Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, Mgr. Šárka Jelínková, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí ČR, MUDr. Martin Kuncek, jednatel společnosti B. Braun Avitum CZ/SK, odpovědný za lékařské vedení a rozvoj zdravotnické sítě, a MUDr. Helena Sajdlová, ředitelka odboru smluvní politiky VZP.
Jiří Horecký úvodem vysvětlil podstatu nově zřízeného sociálně zdravotního lůžka. Jeho poskytovatel musí mít obojí registraci. Konstatoval, že dnes máme v domovech pro seniory 37 tisíc lůžek, 27 a půl tisíce v domovech se zvláštním režimem a 1421 lůžek v odlehčovacích službách. Celkem je v dlouhodobých pobytových sociálních službách 75 tisíc lůžek, na nichž se během roku vystřídá 98 tisíc klientů.
Možnostmi nastavení dlouhodobé péče v Česku se zabýval Ivan Černovský. Vyzdvihl důležitost rozvoje všech typů sociálních služeb s důrazem na podporu péče v domácím prostředí. Sociálně zdravotní lůžka označil za správný krok. Problém vidí v jejich financování a v naplnění žádaných standardů. „Nezbytný bude vstup soukromého sektoru do segmentu pobytových sociálních služeb. Kromě kvality péče je třeba se zaměřit i na kvalitu života. Musíme společně tento vývoj definovat, stanovit konkrétní zodpovědnost a právní a finanční rámec,“ uvedl ředitel Černovský.
Profesor Fiala se úvodem pozastavil nad nerovností plateb nemocnicím za stejné výkony. Spočítal, že v příštím roce se vybere na zdravotním pojištění zhruba 30 miliard. Podle vyhlášky by 2,5 procenta měla jít na následnou a dlouhodobou péči, což představuje cca 800 milionů korun. Následná péče je podle něj dlouhodobě podfinancovaná a je ztrátová. Dále se věnoval porovnání některých ukazatelů. „Německo má 5,8 lůžka na 10 tisíc obyvatel, u nás je to jen 4,2 lůžka. Víc lůžek máme jen ve fakultních nemocnicích, a to mnohonásobně, než je ve světě běžné. V Rakousku mají 4600 fakultních lůžek, my jich máme přes 12 tisíc.“
Šárka Jelínková vysvětlila změnový zákon č. 38/2025 Sb. „Zákon mění tři zákony: o zdravotních službách, o sociálních službách a o veřejném zdravotním pojištění. Jde o systémovou změnu v oblasti dlouhodobé péče, s důrazem na kvalitu, dostupnost a udržitelnost služeb. Zavádí povinnost poskytovatelům sociálních služeb zajistit zdravotní péči v rozsahu ošetřovatelské péče v pobytových službách. Implementace zákona je postupná. Zdravotní a sociální služby fungují do značné míry odděleně, mají odlišné legislativní rámce a způsob financování. Koordinace služeb není úplně na nejlepší úrovni a dochází k horší orientaci klientů v systému. Oba sektory se také potýkají s nedostatkem kvalifikovaného personálu.“
„Společnost B. Braun Avitum se zaměřuje na dostupnost specializované zdravotní péče v celém mimonemocničním segmentu, ať už jsou to ambulance, alzheimer care, či home care,“ uvedl Martin Kuncek. „Péči realizujeme cestou terénní zdravotnické služby, kterou vidíme jako výrazně flexibilnější a umožňující lepší dostupnost odborné péče. Důležitá je kvalita zdravotní péče poskytované v terénu. V nemocnici se o pacienta stará multioborový tým zdravotníků, v mimonemocničním prostředí nejsou k dispozici celé týmy, ale jen jeden zdravotník. To klade obrovské nároky na jeho medicínskou odbornost, ale i na další kompetence, které v terénu potřebuje. Stoupají nároky na kapacity těchto pracovníků a jejich výraznou flexibilitu,“ konstatoval MUDr. Kuncek. Motor strukturální změny vidí v přesunutí části zdravotnických výkonů a pacientů z lůžkové sféry do mimonemocniční. Je ovšem nezbytností zdravotníky na tuto roli systematicky připravovat.
Ředitelka Sajdlová nesouhlasí s názorem, že následná péče je ztrátová. „Pokud by to tak bylo, nevznikala by stále nová zařízení následné péče a měli bychom lépe rozvrstvenou následnou a dlouhodobou péči,“ řekla úvodem. Uvedla, že lůžka následné péče jsou personálně náročnější než lůžka akutní a pro zdravotní pojišťovny jsou finančně nákladnější. „O lůžka dlouhodobé péče zájem není,“ konstatovala. „Důvodem může být, že nejsou zcela jasná indikační kritéria, který pacient je vhodný na lůžko následné péče, a kdy už spadá na lůžko dlouhodobé péče. To rozmezí je velice křehké a lékařem většinou obhajitelné.“ A dodala, že v tuto chvíli zatím není jasné, kolik sociálně zdravotních lůžek potřebujeme.
Budoucnosti terénních služeb a jejich místu v rámci dlouhodobé péče se věnoval Petr Hanuš. Vysvětlil legislativní kroky v oblasti sociální péče: „Jde o intenzivní proces, kdy se v krátkých časových úsecích precizuje, jak by péče prováděná lege artis měla vypadat. To přináší poměrně častou novelizaci zákona o sociálních službách. Systém se sice podařilo přestavět, ale už dneska víme, že tento zákon bude muset být vzhledem k vývoji dále měněn, jak potvrdila i legislativní rada vlády.“
Diskusní panel Nemocnice – úhrady v roce 2026
Účastníci panelu rozebírali finanční výhled na rok 2026. Situaci nemocnic příští rok zkomplikuje jak očekávaná inflace, tak i růst mezd a dalších nákladů, například těch spojených s uplatňováním směrnice NIS2 a elektronizací. Hlavním tématem byl návrh úhradové vyhlášky na rok 2026 a to, co je ze strany aktérů připomínkováno v rámci připomínkového řízení návrhu. Diskutovaným tématem byla i prevence – jaké jsou potřebné systémové změny, co a jak je třeba udělat k nastartování zájmu o prevenci zdraví, což se týká i programů zdravotní prevence vlastních zaměstnanců nemocnic.
Moderátorem panelu byl Ing. Michal Čarvaš, předseda představenstva a ředitel Nemocnice Prachatice, předseda Asociace českých a moravských nemocnic. Dalšími diskutujícími byli ředitelé nemocnic: JUDr. Ladislav Řípa, Klaudiánova nemocnice v Mladé Boleslavi, MUDr. Jiří Havrlant, Fakultní nemocnice Ostrava, Mgr. Jan Kvaček, Fakultní nemocnice Bulovka, Ing. Norbert Schellong, Nemocnice Havířov, MUDr. Tomáš Gottvald, Nemocnice Pardubického kraje, a MUDr. Tom Philipp, Ph.D., přednosta Kliniky revmatologie a rehabilitace 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice a poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Michal Čarvaš za Asociaci českých a moravských nemocnic konstatoval, že finanční výhled nemocnic na rok 2026 v jejich vedení rozhodně nevzbuzuje optimismus. V příštím roce lze v Česku předpokládat 2–3% inflaci. Zároveň stávající vláda jedná o navýšení platů, což se týká i pracovníků ve zdravotnictví, ve hře jsou zatím různé varianty zvýšení, v jedné z nich je dokonce plošné zvýšení mezd všech zaměstnanců nemocnice o 2000 korun. Nicméně stávající návrh úhradové vyhlášky pro rok 2026 takovou situaci nezohledňuje, ačkoliv podle předběžného odhadu půjde „jen“ v rámci akutní a následné lůžkové péče nemocnic o cca 8 miliard korun. Důvodová zpráva MZ ČR zcela nerealisticky předpokládá, že si na to nemocnice vydělají svým hospodářským ziskem. Ten je ve skutečnosti nepoměrně nižší, významná část nemocnic je dokonce ve ztrátě. Není reálné předpokládat, že za obtížnějších ekonomických podmínek příštího roku by se situace mohla zlepšit k lepšímu.
Jan Kvaček zdůraznil, že nemocnice by neměly být ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám ztrátové. Pro kvalifikované jednání s pojišťovnou je ale také důležité, aby si vedení nemocnice mohlo být jisté, že finanční prostředky vynakládá „na všech frontách“ skutečně efektivně. Určité „zmatky“ v hospodaření mohou být častější ve velkých nemocnicích, jsou komplikované. Rozklíčovat je třeba i ziskovost/neziskovost jednotlivých segmentů nemocnice, řešení ale není rázem zrušit, co se „nevyplácí“. Nejde nemocnici z roku na rok restrukturalizovat podle toho, jaké budou úhrady. „Říkám si, že i takové obory provozujeme dobře a naše péče má smysl, koneckonců je provozovat i musíme, jsme veřejná nemocnice a máme příslušnou zřizovací listinu. Děláme to správně a musíme bojovat za to, abychom náklady dostali zaplacené,“ podotkl ředitel Fakultní nemocnice Bulovka a apeloval, aby si stále víc nemocnic detailně rozklíčovalo, jakým způsobem a za kolik péči poskytují, a stály si za tím, pokud si jsou jisté, že pracují dobře a jsou schopné to obhájit. Pak bude i pro nemocnice jako celek snazší sjednávat kontrakty s pojišťovnami, větší důvěra bude na obou stranách.
Ohledně problému mezd a tlaku na jejich zvyšování se situace řídí i podle regionu, ve kterém nemocnice působí. Projevuje se to i u nezdravotnických profesí, bez kterých ale nemocnice nemůže fungovat. Jak zmínil Jan Řípa, je zřejmé, že když je teď průměrný plat dělnických profesí v mladoboleslavské Škodovce 74 tisíc korun, a elektrikáře dokonce devadesát tisíc měsíčně, má se svou méně než poloviční možnou nabídkou nemocnice v Mladé Boleslavi se získáváním řemeslníků opravdu problém.
Podle Norberta Schellonga je úhradová vyhláška zralá na radikální systémovou změnu. „Máme i individualizované sazby a individualizovanou péči různých specializací, ale pokud bychom měli s úhradovou vyhláškou pracovat i v dalších letech a pokud jsou v ní každoročně zaváděny nové mechanismy a různé modifikátory a podobně, chybí mi individuální přístup zdravotních pojišťoven k těm poskytovatelům zdravotní péče, kteří mají jinou situaci. Jen kvůli tomu, že se třetině nemocnic daří extrémně dobře, by bylo chybné plošně ke všem přistupovat tak, jako by se dobře dařilo všem. Samozřejmě něco takového vyhláška stěží zohlední, ale právě tam je role zdravotních pojišťoven. My v Moravskoslezském kraji opravdu nemáme mnoho poskytovatelů, kteří by měli možnost svou péči restrukturalizovat,“ podotkl ředitel havířovské nemocnice.
V diskusi se objevilo i už dlouho probírané, ale stále aktuální téma srovnávání úhrad za stejnou péči, respektive otázka, zda stejnou úhradu za ni má dostat „malá“ i „velká“ nemocnice. Diskutující se shodli, že při posuzování nejde vytrhávat izolované segmenty. Vznikla ústavní stížnost (na letošní úhradovou vyhlášku), asociace nemocnic v ní také poukazuje na skutečnost, že za „jednoduché“ diagnózy dostávají specializovaná centra (podle podavatelů stížnosti) nespravedlivě vyšší úhrady. „Například za výkony, které se dělají na obou místech stejně, dostane malá nemocnice méně,“ vysvětlil Michal Čarvaš. Otázkou ovšem zůstává opačný problém, kdy například poměrně složité a tam jen zřídka prováděné výkony mají nasmlouvané i malé nemocnice.